free site design templates

Šťovík aplský

(Rumex alpinus)

Rozšíření 

Historie rozšíření šťovíku v Krkonoších sahá pravděpodobně do 16. století, kdy tato rostlina zřejmě připutovala spolu s alpskými kolonisty, kteří ji využívali jako hodnotné zelené krmivo pro dobytek. Postupně se zánikem lučního hospodaření, zejména po 2. světové válce, došlo k jeho masivnímu šíření. V ČR je dnes rozšířen především v pohraničních horských územích. Původními oblastmi rozšíření této rostliny jsou Alpy, Karpaty a Kavkaz.

Bilogie

Vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká se silným plazivým oddenkem, nesoucím svazky žlutavých kořenů. Vytváří mohutné květní laty s mnoha tisíci semen, která si uchovávají schopnost klíčení i více než 10 let. Šťovík alpský je dusíkomilný druh zamokřených a neudržovaných ploch. V Krkonoších vytváří souvislé porosty zejména na loukách, v blízkosti bývalých bud a dnešních rekreačních objektů, odkud se lavinovitě šíří dál - podél cest, potoků, na prameništích a v lesních podrostech.

Likvidace

Efektivní likvidace spočívá v kombinaci chemických a mechanických způsobů. Postřik 3-5% (dle vyzkoušené odolnosti rostlin) roztokem herbicidu na bázi glyphosatu na list (červen-srpen) je vhodné doplnit rozprostřením pokosené trávy ze sousedních ploch (výška mulče do 10 cm, v termínu srpen-září). Tím se zabrání části semen v klíčení a doplní se semena místních druhů rostlin. Vzhledem k vysoké zásobě semen v půdě je nutné tento postup opakovat až do úplného vytlačení rostliny z plochy i okolí. Ostatní metody likvidace jsou méně účinné. Při opomenutí včasného zásahu je nutné z plochy alespoň odstranit květní laty se semeny, aby jejich vysemeněním nebyla zmařena dlouholetá snaha v minulosti.

Mobirise

Křídlatka japonská, křídlatka sachalinská,
křídlatka česká

(Reynoutria japonica, sachalinensis, bohemica)

Rozšíření

Počátek rozšíření těchto druhů cizokrajné byliny není v Krkonoších přesně znám, ověřené jsou výskyty podél Jizery na přelomu 50. a 60. let minulého století. V ČR se poprvé objevují křídlatky na konci 19. století jako okrasné rostliny v parcích, dnes jsou hojné v podstatě na území celé republiky. Původní oblastí jejich rozšíření je východní Asie, Japonsko, Čína a Korejský poloostrov.

Biologie

Vytrvalá bylina, až 3 m vysoká, s dlouhými a bohatě rozvětvenými podzemními oddenky. Lodyhy jsou křehké, duté, na konci s bohatými podzimními latami květů, připomínají bambus. Lodyhy na podzim odumírají a na jaře rychle znovu narůstají. V horských podmínkách Krkonoš se křídlatky šíří převážně vegetativně, úlomky lodyh a oddenků, které snadno zakořeňují (stačí i několikagramový úlomek). Semena povětšinou nestihnou v krátkém létě dozrát. Křídlatka česká je křížencem křídlatky japonské a sachalinské. Optimálním prostředím pro křídlatky jsou místa s dostatkem vody a živin, zejména na březích řek a potoků. Dobré podmínky nalézají také na plochách, narušených lidskou činností, podél cest, na skládkách a podobně. Především podél vodních toků zcela vytlačují původní druhy rostlin a keřů. Navíc zde snadno dochází po podzimním odumření lodyh k obnažení obsazených břehů, které jsou při vyšších jarních průtocích náchylnější k sesuvům a nátržím.

Likvidace

Efektivním způsobem likvidace porostů křídlatek je postřik 10% roztokem herbicidu v pozdním létě a na podzim (srpen-říjen), kdy účinná látka proniká hluboko do kořenového systému a ničí jej. Mechanické odstraňování nadzemních částí je neúčinné a mnohdy naopak napomáhá dalšímu šíření prostřednictvím vznikajících úlomků lodyh či oddenků. Pozdní termín postřiku je důležitý vzhledem k dostatečné absorpční ploše listů a zpětnému toku látek vodivými pletivy do kořenů, čímž se optimálně transportuje účinná látka herbicidu. Zásoba semen křídlatek v půdě nevzniká, zásah je tedy poměrně účinný a po 2-3 letech je porost zlikvidován. V některých případech je vhodné odstraňovat odumřelé zbytky lodyh pálením, čímž dojde k rychlejší revitalizaci ploch a návratu původních druhů rostlin. Svažitější pozemky vyžadují stabilizaci prostřednictvím drnování nebo geotextilních rohoží.

Mobirise

Bolševník velkolepý

(Heracleum mantegazzianum)

Rozšíření

V Krkonoších se bolševník rozšířil poměrně nedávno. V roce 1983 si ve vrchlabském Pekle hrály děti v porostu bolševníku, což několik z nich odneslo nepříjemnými poškozeními kůže po potřísnění šťávami z rozlámaných lodyh. Dnes se vyskytuje na několika lokalitách, kde je pravidelně likvidován, např. Hoření Domky v Rokytnici, na Benecku a ve Stromkovicích. Nejstarší oblastí výskytu v ČR jsou západní Čechy, kde byl druh pěstován již roku 1862 na Kynžvartu v zámeckém parku. Původní oblastí jeho výskytu je Západní Kavkaz, kde roste především na okrajích horských lesů.

Biologie

Vytrvalá, po odkvětu odumírající, až 5 metrů vysoká bylina, s obrovskými deštníky okoličnatých květů o průměru až 1 m. Ty mohou obsahovat na jedné rostlině až několik tisíc semen, schopných klíčení i po několika letech uložení v půdě (v tzv. semenné bance). Celá rostlina, zvláště šťáva, chlupy a plody, obsahuje světlo-aktivní látky furanokumariny, které pod vlivem slunečního záření způsobují bolestivé puchýřovité otoky, někdy i s trvalými následky. Bolševníku vyhovují vlhčí a na živiny bohatá stanoviště při okrajích lesů, křovin, vlhkých luk, v opuštěných zahradách, podél cest apod. Hustý porost bolševníku dokáže zachytit až 80 % slunečního záření, čímž nepřipustí existenci původních druhů a společenstev.

Likvidace

V prvé řadě je nezbytné zamezit dosycování půdní zásoby novými semeny a zároveň se pokusit zničit rostlinu chemicky. Postřik bolševníku provádíme od května do první poloviny července. Začínáme-li dříve, je nutné navštívit lokalitu několikrát, v pozdějších termínech jsou rostliny lépe vidět, ale to již hrozí riziko předčasného vysemenění. Nejčastěji se používá 8-10% vodný roztok systémového herbicidu s účinnou látkou glyphosatem. Lokality s výskytem bolševníku je nutné sledovat minimálně po dobu 5 let od ukončení likvidace. Zvláštní metodou aplikace herbicidu je metoda injektážní, při níž se herbicid v silnější koncentraci (30 %) vpravuje injekční stříkačkou o objemu několika desítek mililitrů nebo speciálním aplikátorem přímo do lodyhy rostliny či do dutých řapíků listů. Tato metoda je šetrná k okolí hubené rostliny - nevzniká při ní riziko okapu herbicidu na okolní vegetaci, což je při postřiku běžné.

Mobirise

Netýkavka žláznatá

(Impatiens glandulifera)

Rozšíření

Významnější výskyt tohoto druhu v Krkonoších byl zaznamenán teprve nedávno - v 90. letech minulého století, kdy se začaly objevovat souvislejší porosty v blízkosti okrasných zahrad, v nichž byla netýkavka pěstována jako vonná, okrasná i medonosná rostlina. V rámci ČR byly první případy zplanění zaznamenány však již na počátku 20. století. Oblastí původního domova je Západní Himálaj, kde roste v nadmořských výškách až 3 000 m n. m. Příbuzným, ale již nekontrolovatelným invazivním druhem obývajícím vlhký podrost takřka všech typů lesa je subtilní netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Vytvořením jednolité monokultury zredukuje druhové složení bylinného patra lesa na minimum.

Biologie

Jednoletá bylina, dorůstající až 2,5metrové výše, s nápadnými purpurovými až bílými květy. Lodyhy jsou duté, křehké, snadno v kolencích vytvářející náhradní kořeny. Jejímu šíření velmi napomáhají pukavé tobolky, ze kterých jsou semena vystřelována do vzdálenosti několika metrů. Ve vodním prostředí se semena dobře šíří převalováním po dně a při vyšších stavech vyplavováním na příbřežní pozemky. Optimálním prostředím pro tento druh netýkavky jsou stanoviště s dostatkem vody a živin, zejména na březích řek, potoků a mokřin. Dobré podmínky nalézají také na plochách narušených lidskou činností, v lesních okrajích, remízcích a pod. 

Likvidace

Způsob likvidace je zaměřen na omezení tvorby semen, což zahrnuje pravidelnou a důslednou likvidaci této jednoleté rostliny v průběhu kvetení. Netýkavka pravděpodobně nevytváří dlouholetou půdní banku semen a k jejímu efektivnímu potlačení by tudíž mělo postačovat několikaleté vytrhávání nebo pokos dospělých rostlin nejpozději v období květu. Invazivní úspěch šíření netýkavky spočívá v extrémně dlouhé periodě kvetení a dozrávání semen, což vyžaduje časté a pravidelné kontroly stanoviště v průběhu období červen - září, zpravidla ve čtrnáctidenních odstupech. Aby nedošlo k opětovnému zakořenění již vytrhnuté/posečené lodyhy, je nutné ji několikrát zalomit či přeseknout.

Mobirise

Lupina mnoholistá

(Lupinus polyphyllus)

Rozšíření

Druh původem se Severní Ameriky je v Krkonoších stále hojně pěstován v zahradách, parcích či kruhových objezdech odkud se dosti razantně šíří do volné krajiny. V minulosti byla lupina hojně vysévána za účelem zpevňování náspů silnic a železnic, a dále do lesních kultur jako krmivo pro zvěř. V ČR byl vlčí bob poprvé zaznamenán na konci 19. století. Dnešní rozšíření pokrývá takřka celou republiku, včetně horských oblastí.

Biologie

Vytrvalá bylina, až 1 metr vysoká, s hroznem dekorativních květů bílé až fialové barvy. Mohutný, vícehlavý kořen osídlují hlízkové bakterie, schopné poutat vzdušný dusík a obohacovat půdu o zúrodňující dusíkaté látky. Plodem jsou pukavé lusky s vejčitými skvrnitými semeny, schopných klíčit i po více jak 15 letech v půdě.
Lupina je schopná růst na kyselých a na živiny chudých stanovištích. V Krkonoších se po úniku ze zahrad šíří především na neudržované louky, náspy podél cest a na lesní paseky. Zde dokáže vytvořit rozsáhlé souvislé porosty znemožňující existenci původních druhů 

Likvidace

Základním předpokladem úspěchu v boji s lupinou je vytrvalost. K omezení šíření lupiny na nová stanoviště pomáhá včasná seč provedená před tvorbou semen, tj. zpravidla realizovaná do konce června. Efektivním způsobem likvidace již etablovaných porostů se jeví bodový postřik herbicidem s glyphosatem (5-7 % roztok) v období kvetení (květen-červenec). U rostlin s již vytvořenými lusky je vhodné zalomit celé květenství a nejlépe jej odnést a spálit. Jednotlivé rostliny je možné zničit vyrýpnutím s kořeny. Užitečné je též překrýt ošetřenou plochu pokosenou travou z okolních nezasažených lučních porostů. Včasnou seč a případný zásah herbicidem je nutné provádět řadu let, v případech silných trvalých populací lupiny i více jak 15 let, dokud se nevyčerpají veškeré zásoby semen v půdě.

Mobirise

2023 © Správa Krkonošského národního parku