další resortní organizace
Správa KRNAP
    Toto je jediný prostor v celých Krkonoších, kde mají invazivní rostliny své místo.

Krkonoše jsou přírodní klenot.  Co to však znamená?

Hezké výhledy - určitě,
    neotřelé horské zážitky - také,
         a co pestrost druhů rostlin a živočichů (biodiverzita)?
                Bezpochyby!

Unikátní krkonošská skladba druhů je však dnes a denně v přímém ohrožení rychlým a plošným šířením nepůvodních druhů, často z druhého konce světa. Díky obrovskému přesunu obyvatel a hmot po Zemi dochází k nekončícímu a nekontrolovatelnému mísení flóry i fauny. V domovině běžné a bezproblémové druhy nacházejí v nových působištích bez přirozených tlaků optimální podmínky k životu. Stávají se invazivními druhy - snadno se rozmnožují, rychle se šíří a pronikají do původních ekosystémů, které ochuzují o druhy konkurenčně slabší.

Nežádoucí plošné šíření se může občas objevit také u druhů původních, např. změnou půdních, stanovištních či klimatických podmínek prostředí, dopady na ekosystémy jsou pak velmi podobné. Tyto druhy pak nazýváme expanzivními.

Charakteristika invazivních druhů:
  • rychlý růst statných rostlin
  • vytváření plošně rozsáhlých a hustých porostů
  • vysoká produkce semen a mohutných kořenových systémů
  • nepřítomnost přirozených nepřátel (škůdců, chorob, využití lidmi)
Nejvážnější dopady invazivních druhů:
  • vytlačování původních druhů a společenstev
  • genetická koroze místních populací
  • působení ekonomických škod, eroze, narušování staveb atd.
  • zhoršení malebnosti krajiny


Šťovík alpský
(Rumex alpinus)


Rozšíření
Historie rozšíření šťovíku v Krkonoších sahá pravděpodobně do 16. století, kdy tato rostlina zřejmě připutovala spolu s alpskými kolonisty, kteří ji využívali jako hodnotné zelené krmivo pro dobytek. Postupně se zánikem lučního hospodaření, zejména po 2. světové válce, došlo k jeho masivnímu šíření. V ČR je dnes rozšířen především v pohraničních horských územích. Původními oblastmi rozšíření této rostliny jsou Alpy, Karpaty a Kavkaz.

Biologie
Vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká se silným plazivým oddenkem, nesoucím svazky žlutavých kořenů. Vytváří mohutné květní laty s mnoha tisíci semen, která si uchovávají schopnost klíčení i více než 10 let. Šťovík alpský je dusíkomilný druh zamokřených a neudržovaných ploch. V Krkonoších vytváří souvislé porosty zejména na loukách, v blízkosti bývalých bud a dnešních rekreačních objektů, odkud se lavinovitě šíří dál - podél cest, potoků, na prameništích a v lesních podrostech.

Likvidace
Efektivní likvidace spočívá v kombinaci chemických a mechanických způsobů. Postřik 3-5% (dle vyzkoušené odolnosti rostlin) roztokem herbicidu na bázi glyphosatu na list (červen-srpen) je vhodné doplnit rozprostřením pokosené trávy ze sousedních ploch (výška mulče do 10 cm, v termínu srpen-září). Tím se zabrání části semen v klíčení a doplní se semena místních druhů rostlin. Vzhledem k vysoké zásobě semen v půdě je nutné tento postup opakovat až do úplného vytlačení rostliny z plochy i okolí. Ostatní metody likvidace jsou méně účinné. Při opomenutí včasného zásahu je nutné z plochy alespoň odstranit květní laty se semeny, aby jejich vysemeněním nebyla zmařena dlouholetá snaha v minulosti.


Křídlatka japonská, křídlatka sachalinská, křídlatka česká
(Reynoutria japonica, sachalinensis, bohemica)


Rozšíření
Počátek rozšíření těchto druhů cizokrajné byliny není v Krkonoších přesně znám, ověřené jsou výskyty podél Jizery na přelomu 50. a 60. let minulého století. V ČR se poprvé objevují křídlatky na konci 19. století jako okrasné rostliny v parcích, dnes jsou hojné v podstatě na území celé republiky. Původní oblastí jejich rozšíření je východní Asie, Japonsko, Čína a Korejský poloostrov.

Biologie
Vytrvalá bylina, až 3 m vysoká, s dlouhými a bohatě rozvětvenými podzemními oddenky. Lodyhy jsou křehké, duté, na konci s bohatými podzimními latami květů, připomínají bambus. Lodyhy na podzim odumírají a na jaře rychle znovu narůstají. V horských podmínkách Krkonoš se křídlatky šíří převážně vegetativně, úlomky lodyh a oddenků, které snadno zakořeňují (stačí i několikagramový úlomek). Semena povětšinou nestihnou v krátkém létě dozrát. Křídlatka česká je křížencem křídlatky japonské a sachalinské. Optimálním prostředím pro křídlatky jsou místa s dostatkem vody a živin, zejména na březích řek a potoků. Dobré podmínky nalézají také na plochách, narušených lidskou činností, podél cest, na skládkách a podobně. Především podél vodních toků zcela vytlačují původní druhy rostlin a keřů. Navíc zde snadno dochází po podzimním odumření lodyh k obnažení obsazených břehů, které jsou při vyšších jarních průtocích náchylnější k sesuvům a nátržím.

Likvidace
Efektivním způsobem likvidace porostů křídlatek je postřik 10% roztokem herbicidu v pozdním létě a na podzim (srpen-říjen), kdy účinná látka proniká hluboko do kořenového systému a ničí jej. Mechanické odstraňování nadzemních částí je neúčinné a mnohdy naopak napomáhá dalšímu šíření prostřednictvím vznikajících úlomků lodyh či oddenků. Pozdní termín postřiku je důležitý vzhledem k dostatečné absorpční ploše listů a zpětnému toku látek vodivými pletivy do kořenů, čímž se optimálně transportuje účinná látka herbicidu. Zásoba semen křídlatek v půdě nevzniká, zásah je tedy poměrně účinný a po 2-3 letech je porost zlikvidován. V některých případech je vhodné odstraňovat odumřelé zbytky lodyh pálením, čímž dojde k rychlejší revitalizaci ploch a návratu původních druhů rostlin. Svažitější pozemky vyžadují stabilizaci prostřednictvím drnování nebo geotextilních rohoží.


Bolševník velkolepý
(Heracleum mantegazzianum)


Rozšíření
V Krkonoších se bolševník rozšířil poměrně nedávno. V roce 1983 si ve vrchlabském Pekle hrály děti v porostu bolševníku, což několik z nich odneslo nepříjemnými poškozeními kůže po potřísnění šťávami z rozlámaných lodyh. Dnes se vyskytuje na několika lokalitách, kde je pravidelně likvidován, např. Hoření Domky v Rokytnici, na Benecku a ve Stromkovicích. Nejstarší oblastí výskytu v ČR jsou západní Čechy, kde byl druh pěstován již roku 1862 na Kynžvartu v zámeckém parku. Původní oblastí jeho výskytu je Západní Kavkaz, kde roste především na okrajích horských lesů.

Biologie
Vytrvalá, po odkvětu odumírající, až 5 metrů vysoká bylina, s obrovskými deštníky okoličnatých květů o průměru až 1 m. Ty mohou obsahovat na jedné rostlině až několik tisíc semen, schopných klíčení i po několika letech uložení v půdě (v tzv. semenné bance). Celá rostlina, zvláště šťáva, chlupy a plody, obsahuje světlo-aktivní látky furanokumariny, které pod vlivem slunečního záření způsobují bolestivé puchýřovité otoky, někdy i s trvalými následky. Bolševníku vyhovují vlhčí a na živiny bohatá stanoviště při okrajích lesů, křovin, vlhkých luk, v opuštěných zahradách, podél cest apod. Hustý porost bolševníku dokáže zachytit až 80 % slunečního záření, čímž nepřipustí existenci původních druhů a společenstev.

Likvidace
V prvé řadě je nezbytné zamezit dosycování půdní zásoby novými semeny a zároveň se pokusit zničit rostlinu chemicky. Postřik bolševníku provádíme od května do první poloviny července. Začínáme-li dříve, je nutné navštívit lokalitu několikrát, v pozdějších termínech jsou rostliny lépe vidět, ale to již hrozí riziko předčasného vysemenění. Nejčastěji se používá 8-10% vodný roztok systémového herbicidu s účinnou látkou glyphosatem. Lokality s výskytem bolševníku je nutné sledovat minimálně po dobu 5 let od ukončení likvidace. Zvláštní metodou aplikace herbicidu je metoda injektážní, při níž se herbicid v silnější koncentraci (30 %) vpravuje injekční stříkačkou o objemu několika desítek mililitrů nebo speciálním aplikátorem přímo do lodyhy rostliny či do dutých řapíků listů. Tato metoda je šetrná k okolí hubené rostliny - nevzniká při ní riziko okapu herbicidu na okolní vegetaci, což je při postřiku běžné.


Netýkavka žláznatá
(Impatiens glandulifera)


Rozšíření
Významnější výskyt tohoto druhu v Krkonoších byl zaznamenán teprve nedávno - v 90. letech minulého století, kdy se začaly objevovat souvislejší porosty v blízkosti okrasných zahrad, v nichž byla netýkavka pěstována jako vonná, okrasná i medonosná rostlina. V rámci ČR byly první případy zplanění zaznamenány však již na počátku 20. století. Oblastí původního domova je Západní Himálaj, kde roste v nadmořských výškách až 3 000 m n. m. Příbuzným, ale již nekontrolovatelným invazivním druhem obývajícím vlhký podrost takřka všech typů lesa je subtilní netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Vytvořením jednolité monokultury zredukuje druhové složení bylinného patra lesa na minimum.

Biologie
Jednoletá bylina, dorůstající až 2,5metrové výše, s nápadnými purpurovými až bílými květy. Lodyhy jsou duté, křehké, snadno v kolencích vytvářející náhradní kořeny. Jejímu šíření velmi napomáhají pukavé tobolky, ze kterých jsou semena vystřelována do vzdálenosti několika metrů. Ve vodním prostředí se semena dobře šíří převalováním po dně a při vyšších stavech vyplavováním na příbřežní pozemky. Optimálním prostředím pro tento druh netýkavky jsou stanoviště s dostatkem vody a živin, zejména na březích řek, potoků a mokřin. Dobré podmínky nalézají také na plochách narušených lidskou činností, v lesních okrajích, remízcích a pod.

Likvidace
Způsob likvidace je zaměřen na omezení tvorby semen, což zahrnuje pravidelnou a důslednou likvidaci této jednoleté rostliny v průběhu kvetení. Netýkavka pravděpodobně nevytváří dlouholetou půdní banku semen a k jejímu efektivnímu potlačení by tudíž mělo postačovat několikaleté vytrhávání nebo pokos dospělých rostlin nejpozději v období květu. Invazivní úspěch šíření netýkavky spočívá v extrémně dlouhé periodě kvetení a dozrávání semen, což vyžaduje časté a pravidelné kontroly stanoviště v průběhu období červen - září, zpravidla ve čtrnáctidenních odstupech. Aby nedošlo k opětovnému zakořenění již vytrhnuté/posečené lodyhy, je nutné ji několikrát zalomit či přeseknout.


Lupina mnoholistá (syn. vlčí bob mnoholistý)
(Lupinus polyphyllus)


Rozšíření
Tato okrasná a meliorační rostlina byla a je v Krkonoších stále hojně pěstována v zahradách a parcích, odkud se dosti razantně šíří do volné krajiny. V minulosti byla též hojně vysévána za účelem zpevňování náspů silnic a železnic, a dále do lesních kultur jako krmivo pro zvěř. V ČR byl vlčí bob poprvé zaznamenán na konci 19. století. Dnešní rozšíření pokrývá takřka celou republiku, včetně horských oblastí. Původní domovinou lupiny je Severní Amerika.

Biologie
Vytrvalá bylina, až 1 metr vysoká, s hroznem dekorativních květů bílé až fialové barvy. Mohutný, vícehlavý kořen osídlují hlízkové bakterie, schopné poutat vzdušný dusík a obohacovat půdu o zúrodňující dusíkaté látky. Plodem jsou pukavé lusky s vejčitými skvrnitými semeny. Lupina je schopná růst na kyselých a na živiny chudých stanovištích. V Krkonoších se po úniku ze zahrad šíří především na neudržované louky, náspy podél cest a na lesní paseky. Zde dokáže vytvořit rozsáhlé souvislé porosty znemožňující existenci původních druhů.

Likvidace
Efektivním způsobem likvidace se jeví postřik herbicidem s glyphosatem (10% roztok) v období kvetení (květen-červenec). U rostlin s již vytvořenými lusky je vhodné zalomit celé květenství a nejlépe je odnést a spálit. Užitečné je též překrýt ošetřenou plochu pokosenou travou z okolních nezasažených lučních porostů (viz šťovík alpský). Tento postup je nutné provádět opět minimálně po dobu 5 let, dokud se nevyčerpají veškeré zásoby semen v půdě.
Správa KRNAP | Dobrovského 3 • 543 01 VRCHLABÍ
Telefon (+420) 499 456 111 | Fax (+420) 499 422 095 | podatelna(at)krnap.cz
IČ: 00088455 | DIČ: CZ00088455
® 2010 Správa KRNAP | Všechna práva vyhrazena | webmaster(at)krnap.cz